Sport Hluk

Atletika

V úvodu chceme zdůraznit, že už asi 40 roků je oficiální název ATLETIKA, nikoliv LEHKÁ ATLETIKA, jak někteří „znalci“ nesprávně říkají. Rozdělení na atletiku lehkou a těžkou bylo zavedeno v předminulém století a už tehdy bylo nesprávné – vždyť žádný důsledně provozovaný sport není lehký.

Z historie hlucké atletiky zůstalo jen pár zažloutlých fotek, několik skoro nečitelných novinových výstřižků a hodně vzpomínek. Do činnosti hluckého atletického oddílu jsem se zapojil od r. 1967, kdy jsem skončil s ligovou atletikou v Hradišti. Byla tu parta nadšenců, kteří byli zařazeni do krajské soutěže atletických družstev a vedli si docela zdatně. Duší byl Ludva Nemrava. Vybavuji si aspoň některé z tehdejších atletů: sprinter Jožka Bachan, všestranný Tonda Ratajský, výškař Laďa Sváček, oštěpař Hybler z Dol. Němčí, vytrvalci Tonda Nemrava, Štěpán Pospíšek či dolněmčanský Jindra Martiš (ten později zahynul jako horský průvodce v Himalájích), vrhači Tonda Pospíšek a Lekeš. Svými výkony exceloval v soutěži skokan do dálky Petr Orságh, který se stal r. 1970 prvním dorosteneckým mistrem ČSR z našeho oddílu a prvním Hlučanem, který skočil do dálky 7 m. Postupně se k atletům připojovali další mladší závodníci – sprinteři Vágner a Miklíček, dálkař Jožka Motyčka, vynikající vytrvalec z Uh. Brodu Jindra Hurbiš.

V roce 1974 jsem se s rodinou přestěhoval do Hluku a začal učit tělocvik na zdejší škole. Měl jsem pro atletickou přípravu mladých velikou podporu a pochopení u tehdejšího ředitele Jaroslava Sochůrka. Ten dokonce občas  jezdil na závody a v Hluku pomáhal jako atletický rozhodčí. K nejobětavějším rozhodčím patřil dlouholetý předseda oddílu Hynek Stodůlka (otec dvou úspěšných závodníků v žácích i dorostu). Z dalších rozhodčích zmiňuji Ing. Zdeňka Motyčku, MVDr. Jendu Dufku, Vaška Dufku, Fandu Sošku, Zdenka Kavana, Jana Pospíška a Fanka Uhlíře.

Po kontrole výkonnosti a zajišťování předpokladů začaly pravidelně 2x – 3x týdně trénovat 2 desítky chlapců ze 6. – 8. tříd. Zpočátku se  některým moc nechtělo, když ale po důkladné zimní přípravě přišly první jarní závody a Hlučané v nich byli suverénní, začal být o činnost zvýšený zájem. Dá se říct, že tehdy začalo zlaté období hlucké mládežnické atletiky. I když jsem sám ještě závodil, věnoval jsem stále více času i energie přípravě mládeže. A nebylo to lehké. Po všestranné průpravě bylo třeba u dětí rozvíjet vlastnosti potřebné pro příští atletickou specializaci. To už jsem musel kluky rozdělit na skupinu běžců (sprint a překážkový běh), skokanů (dálka, výška, později i skok o tyči a trojskok), vrhačů (koule, oštěp, disk, později u dorostu kladivo), chodců. V každé tréninkové skupině jsem „naordinoval“ speciální trénink, kontroloval plnění, motivoval – někdy pochvalou, někdy domluvou. Žáci byli v sezóně 1975 zařazeni do B skupiny krajského přeboru družstev, k mé radosti ji vyhráli a postoupili do finále osmi nejlepších. Tam obsadili solidní 5. místo. Další dva roky byli už kluci „ostřílení borci“ a celou soutěž včetně finále vyhráli. Nechali za sebou oddíly se sportovními třídami a profesionálními trenéry (Zbrojovka Brno, TJ Gottwaldov, Prostějov). Je pravda, že tehdy už do Hluku jezdili trénovat šikovní kluci ze Lhoty (výškař Durna, který později překonal 2 m, oštěpař Maluš), z Nivnice (sprinter Lukáš), Dol. Němčí (běžci Multán a Baumrukr).

V roce 1977 vyhráli kluci celostátní soutěž škol (samozřejmě bez přespolních posil) o Pohár rozhlasu. Jejich rekord ve štafetě na 4×60 m – 28,9 vt. vydržel více než 10 let a do dneška by podobný výkon  stačí na medaili z přeborů ČR – to se klukům povedlo v témže roce na přeborech ČSR v Hradci Králové.

V malém množství starých výsledků jsem našel tabulku školních rekordů. Ta byla svého času umístěna v přízemí školy a byla vždy  středem pozornosti těch návštěvníků, kteří atletice rozuměli.

 
 

6. tř.

7. tř.

8. tř.

9. tř.

60 m

8,0 Jar. Soviš 1975

7,4 Jar. Soviš 1976

7,3 Jar. Soviš 1977

7,2 Jar. Soviš 1978

800 m

2:28,9 M. Křápek 1974

2:27,1 Křápek 1975

2:19,2 Mil. Indra 1977

2:15,1 Pav. Šimčík 1976

1000 m

*

2:59,2 Mil. Indra 1976

2:57,0 Indra 1977

2:54,0 Pav. Šimčík 1976

1500 m

*

*

4.419     -II- 1977

4:38,2 Indra 1978

Dálka

500 Jar. Soviš 1975

541 Soviš 1976

592 Soviš

636 Soviš

Výška

140 Lib. Janča 1977

150 Lib. Janča 1978

181 Jar. Soviš 1977

188 Frant. Bachan 1982

Míček

50,2  -II-

51,48 Zd. Hanáček 1975

81,20 Jar. Uherka 1975

 

Koule

*

*

12,88 P.Bachánek 1976

13,22  Mir. Martínek

 

Uvedené výkony byly vytvořeny v letech 1974 – 78 s výjimkou rekordu ve skoku vysokém, který Franta Bachan překonal roku 1982. Jako rekordy jsme uznávali vždy pouze výkony dosažené na oficiálních závodech a měřené úředními rozhodčími. Za rekord se nedá považovat výkon z tréninku či z hodiny tělocviku.  Je nutno  se zmínit, že ani jeden z uvedených rekordů nebyl za více než 30 let překonán! Kromě rekordmanů je třeba uvést i ty, kteří rekordy nepřekonávali, přesto svými výkony přispívali k výbornému hodnocení družstva. Omlouvám se nynějším skoropadesátníkům, že si některá jména nevybavím: sprinteři: Jura Bachánek, Franta Pospíšek, Pavel a Libor Kupcovi, Vlastik Straka (výborný překážkář i diskař), skokani: Pavel Kadlček, Pavel Pospíšek, Marek Stodůlka, Pavel Hráček, Staňa Jurásek, Tonda Špaňhel, běžci na delší tratě: Jarek Machala (později výborný chodec), Mira Hubáček, Ivan Turčínek, vrhači: Hynek Stodůlka, Ríša Martinek, Zdeněk Hanáček (také velmi dobrý běžec přes překážky).

Dnes už si nedokážu představit, že bych kromě vedení tréninků musel ještě před závody sám připravit hřiště – poválcovat a nalajnovat dráhu, připravit náčiní a nářadí, pozvat rozhodčí, kterých někdy přišla polovina.

V roce 1978 se většina mých úspěšných žáků stala dorostenci a díky předchozí výkonnosti bylo družstvo zařazeno do krajského přeboru I. třídy. Tuto soutěž kluci suverénně vyhráli před Zbrojovkou Brno a postoupili do dorostenecké ligy. V rozhodujícím  utkání mezi českou atletickou špičkou se neztratili a obsadili 3. místo, což je výsledek, který se nepodařil žádnému jinému oddílu či družstvu z TJ Hluk.  Bylo to pro nás o to složitější, že při počtu závodníků (17) při povoleném maximu 22 jsme museli natrénovat i disciplíny pro nás zatím nevyzkoušené (hod kladivem, chůze, běh na 1500 m  překážek). Roky 1977 – 78 se dají bezesporu považovat za vrcholné období hlucké atletiky. Protože se mi však nelíbily některé věci v hlucké škole, vrátil jsem se na své předchozí působiště v Uh.Brodě. Trenérské činnosti jsem nenechal, ale bez těsné spolupráce se školou se nedaly předpokládat výraznější úspěchy. Dorostenci, kteří chtěli dál závodit, přestoupili do Hradiště či do tréninkového střediska mládeže v Gottwaldově. Jarek Soviš to dotáhl až na čtyřleté  působení v elitní pražské Dukle, jeho nejlepší dálkařský výkon 777 cm by byl ještě dnes ozdobou většiny českých mítinků.

V další generaci byly opět šikovné a talentované děti. Bez každodenního působení a motivování byla účast na trénincích nepravidelná, výsledky nevýrazné. Roku 1984 se žáci ještě dostali ve finále KP družstev na 3. příčku, několik jednotlivců získalo medaile na soutěžích jednotlivců, ale to už byly jenom záblesky zašlé slávy.  V r. 1988 mělo o atletiku zájem několik děvčat ze 7. – 9. třídy. Podařilo se dát dohromady dobrou partu, kde vynikaly běžkyně Alena Sovišová (dvojnásobná krajská přebornice v běhu na800 m) a Lenka Galdová (nejlepší v kraji na1500 m), či vrhačka Veronika Směšná (přebornice v oštěpu a kouli). V r. 1990 byla děvčata už jako dorostenky zařazena do krajského přeboru žen.

V atletice však nesoutěžila jen družstva. Ve dvacetiletí, které  jsem jí v Hluku věnoval, získali moji svěřenci 39 titulů přeborníků kraje, 7 medailí z mistrovství ČSR a ČSSR, obsadili desítky míst na stupních vítězů na závodech na dráze i v terénu po celé republice. Žáci byli jako nejúspěšnější kolektiv vybráni dvakrát k reprezentaci kraje do Oschatzu v NDR.

Velikou oblibu získala mezi příznivci sportu Hlucká hodinovka. Pořádali jsme 21 ročníků za celkové účasti přes 600 závodníků od nás i ze zahraničí. Traťový rekord drží pětinásobný vítěz Nebojsa ze Zlína, který uběhl za hodinu 18308 m. Oddílový rekord vytvořil r. 1975 Jindra Hurbiš – 17250 m. Do celostátní termínovky běhů mimo dráhu byla zařazena Autopalácká 25 – silniční běh Hluk – Boršice – Slavkov – Dolní Němčí – Vlčnov – Hluk. Konaly se jen 3 ročníky, na tak náročnou akci nebyl dostatek pořadatelů. Nejlepším výkonem v krátké historii závodu se může pochlubit slovenský reprezentant Zalubil, který 25 km uběhl za 1:22 hod.

Pro zajímavost uvádím oddílové rekordy dospělých: 

  • 100 m - Josef Bachan - 11,1
  • 200 m - Ant. Miklíček - 22,9
  • 400 m - Mir. Uherska - 52
  • 800 m - Duš. Dobeš - 01:59,7
  • 1500 m - Jin. Hurbiš - 04:10,1
  • 3000 m - Jin. Hurbiš - 09:09,0
  • maraton - Jin. Hurbiš - 02:42,1
  • dálka - Petr Orságh - 702
  • výška - St. Vavřínek - 185
  • tyč - Petr Bachánek - 3:20
  • koule 7 kg - Ant. Pospíšek - 13,12
  • disk - Jiří Lekeš - 41,28
  • oštěp - Hybler - 55,26

V současné době atletika v Hluku neexistuje. Pokud jsou zde atleti, závodí v jiných oddílech. Patří mezi ně i moji trenérští svěřenci bratři Šuránkovi. Starší Michal, voják z povolání, se stal před několika lety vítězem spojeneckých armád v běhu na 3 míle, je vítězem armádní běžecké ligy, v dlouhodobé slovenské běžecké lize obsadil již 3 roky po sobě druhé místo ve své věkové kategorii. Jeho bratr David už zaběhl 800 m pod hranicí 2 minut, po dlouhodobém zranění jeho výkonnost stagnuje. Přes tuto skutečnost zůstáváním nezdolným optimistou a věřím, že se dočkám obnovení atletické činnosti, při čemž budu rád pomáhat. Končím slovy, která napsal kdysi do naší ztracené kroniky Emil Zátopek: „Kéž má atletika v Hluku stále víc šikovných holek i kluků!“

Dušan Dobeš

 

Hudba

Argema

Hudba

šlágr